Velké šelmy tu s námi jsou a (snad) zůstanou

27. června 2024

Přednáškový cyklus Za minutu dvanáct před prázdninovou pauzou završila Josefa Krausová z Hnutí Duha s tématem velkých šelem u nás. Přednáška byla nabitá informacemi a fotkami a ani do dvou hodin se vše nevešlo. I přes velký zájem posluchačů se nedostalo na medvědy, poslechli jsme si tedy „alespoň“ o rysech a vlcích.

Rysů na našem území v současnosti žije asi 100. Pohybují se na území Novohradských hor po Český les, zhruba 10 jich pobývá v Beskydech. Nejde o velké zvíře – samec váží maximálně 23 kg, samice do 18 kg. Loví srnčí zvěř, hlodavce, zajíce, ptáky, ovšem dokáží ulovit i jelena nebo divočáka. Takto uloví asi 55 až 70 kusů velké kořisti ročně.

I přes stoupající počty rysům na našem území hrozí mnohá nebezpečí – asi 50 % mláďat nepřežije 1. rok života. Nejčastěji rysy o život připraví střet s autem, jiný predátor, ztráta matky nebo nedostatek potravy.

Ještě dodejme, že rys se u nás kontinuálně monitoruje od roku 1991.

Vlk je u nás mnohem kontroverznějším zvířetem; zpravodajstvím jednou za čas proletí zpráva o tom, kolik škod vlci zase napáchali na stádech chovatelů. Nicméně to samozřejmě není černobílé – málokdy bývá.

Vlka od nepaměti provází komplikovaná pověst. Jde o větší zvíře: může vážit až 65 kg a v poslední době se velmi úspěšně vrací do Evropy. U nás se momentálně vyskytuje asi 30 smeček, které dohromady čítají cca 150 zvířat. Jelikož je vlk velmi adaptabilní, dokáže žít i v kulturní krajině, kde by ho člověk obyčejně neočekával. Dlouhodobě u nás sídlí na Šumavě, v Novohradských horách, v Českém lese a v Brdech. Ale byly zaznamenány případy „nepozorované“ migrace, kdy je vlk schopen projít celé naše území zcela nepovšimnut, velká města nevyjímaje.

Pokud v přírodě potkáte vlka, v naprosto drtivé většině případů (99,9 %) se nemáte vůbec čeho bát. Vlk člověka nepovažuje za kořist a nanejvýš je na něj zvědavý, spíše však okamžitě odchází. To má společné i s rysem a medvědem. V tomto ohledu tedy nic nehrozí.

Škody na stádech chovatelů jsou však reálné a pro samotné chovatele mnohdy devastující. V celkovém obrazu ovšem není situace nijak drastická – ovce tvoří zcela minimální procento vlkovy potravy. A dá se tomu zabránit, je však třeba ochoty a o něco víc práce. Jako nejúčinnější řešení se ukázalo lepší zabezpečení pastvy – elektrické ohradníky sahající až na zem, dostatečně vysoká pevná ohrada bez slabých míst – a pořízení spolehlivého pasteveckého psa. Jiná navrhovaná řešení – jako například odstřel – vedou do slepých uliček.

Šelmy se k nám vracejí a jejich počty rostou. Je to díky legislativní ochraně, převážně pozitivnímu postoji veřejnosti, zvýšení lesnatosti krajiny, zvýšení početnosti kořisti a řadě opatření umožňujících soužití šelem a lidí. V Evropě budou šelmy vždy žít v těsné blízkosti s člověkem. Měli bychom se tedy s nimi seznámit, abychom je nadále dokázali chránit, protože krajině a tím i lidem bezesporu prospívají.

Zdroj: Krausová Volfová, Josefa: Velké šelmy: naši staronoví sousedé (přednáška 19. 6. 2024)

Doporučujeme ke čtení:

Autor: Tereza Micková