„Už jako malá jsem chtěla žít jako indiáni v souladu s přírodou,“ říká ochranářka a ekoložka Kateřina Nepustilová

Kateřina Nepustilová je ochranářka, ekoložka a realizátorka projektů na ochranu biodiverzity řady lokalit v Berouně a jeho blízkém okolí. Spolupracuje s organizacemi jako ČSOP Jaro Jaroměř, Pražská pastvina a institucemi AOPK, CHKO Český kras, obec Tetín. Fascinace přirozenými přírodními procesy ji přivedla k ochranářské práci, která se pro ni stala životním stylem.

Katko, zajímalo Tě téma ochrany přírody už od mala? Máš ve svém životě někoho, kdo Tě k tomu všemu inspiroval? 

Už jako malá holka jsem se vydávala na různá dobrodružství v okolí Suchdola, odkud pocházím, prolézala různá křoví a chtěla žít jako indiáni v souladu s přírodou. V nedávné době mě určitě ovlivnil spolek Pražská pastvina v čele s Vojtou Koštířem, Pavel Skala ze spolku Třesina a další jim podobní.

Jednou z Tvých činností v rámci ochrany biodiverzity je pasení. Kde všude Tě můžeme na Berounsku potkat a jak vybíráš lokality? 

Ratinka –⁠ Holý vrch, jarovské pastviny, okolí Kosova, Tetína, Třešňovka na Závodí… Vybírám tak, že jdu po zarůstajících pastvinách. Je to většinou hned patrné z katastru, kde jsou vedeny jako trvalý travní porost a v reálu jsou to masivně zarostlé plochy… Tam, kde vidím zbytky louky a stepi, většinou brzo objevím nějaké zajimavé ustupující druhy rostlin či živočichů, kteří potřebují podpořit pastvou. S majiteli pozemků je, až na nějakou tu výjimku, domluva bez problémů.

Přiblížíš nám, jak moc je praktikování pastvy a lidská činnost vůbec důležitá pro pestrost a biodiverzitu krajiny? 

Žijeme v kulturní krajině a o tato místa bylo po tisíce let pečováno (respektive byla využívána pro pastvu) a mnoho druhů rostlin i živočichů je na takové plochy vázáno. Opětovný zásah člověka a znovu zavedená pastva tu danou plochu neuvěřitelným způsobem promění. Brzy se objeví záplava rostlin, které jen přežívaly ve stínu keřů, pod nánosy staré trávy nebo v semenné bance v zemi. Prostředí začne vyhovovat i spoustě hmyzu. Někteří lidé mají třeba pocit, že hmyz je otravný a když vychcípá, tak co, vždyť na tom nesejde… Ale sejde! Žijeme v ekosystému, který si můžeme představit jako stavebnici z jednotlivých tyček, kde každá tyčka představuje jeden druh. Pokud začnou tyčky ubývat, celý systém se postupně zhroutí. Čím víc je systém propracovanější, čím víc druhů je, tím je každý konkrétní druh zastupitelnější. Pokud nebude hmyz, nebudou ptáci, kteří se jím živí atd. Hmyz je zkrátka základ potravinové pyramidy. A vůbec, život obecně je přece o rozmanitosti, pestrosti, o tom, že všechno není stejné…

S jakými zvířaty paseš? Jaké jsou mezi nimi rozdíly? 

Mám stádo koz a ovcí a také koně a oslíky. Koně fungují výborně! Žerou trávu a nechávají byliny, na rozdíl od ovcí, které jdou primárně po bylinách. Oslíci jsou ve spásání podobní jako koně, ale žerou ještě víc bordýlku (bodláky, vratiče).

Povíš nám nějaké humorné historky, které jsi se zvířátky zažila? 

Těch mám spoustu! Jednoho kozlíka jsme odchovali na flašce u nás doma, sžil se s mojí rodinou, vegetil u nás na zahrádce a když jsme se ho pak snažili včlenit do stáda na pastvu, pravidelně se vracel pod okna našeho domu. Jednou se zase stádo koz zatoulalo z pastvy na Tetíně až na tetínský hřbitov, pánové řemeslníci na návsi volali: “Je to dobrý, máte je na hřbitově!” Asi si mysleli, že jako fajn ohrádka… No, nebylo to dobrý…

Anebo při převádění oslíků z jednoho konce Berouna na druhý jsem se přesvědčila, že když si osel postaví hlavu, fakt s ním nikdo nehne! Když jsme překonali první problém –⁠ nesympatický asfalt, přišel hlavní kámen úrazu –⁠ železniční most. S osly nehnul ani projíždějící vlak a stáli tam jak přibití.

Tvá činnost začala na již zmiňovaném kopci Ratinka na Zavadilce a dodnes je Tvým hlavním tématem. Povíš nám něco o něm?

Ratinka je malebný kopeček jižně od Berouna, který mi úplně učaroval. Chodívala jsem tam a zjistila, že se tam kdysi očividně hospodařilo (patrná terasovitá políčka, cesty, staré zídky). Jenže když se nechal kopeček ležet ladem, uchytily se nálety okolních dřevin a zarůstání postupovalo velmi rychle… V roce 2019 jsme začali pracovat, za podpory odborníků z AOPK, na záchraně tohoto unikátního biotopu. Proběhly zde masivní výřezy náletových dřevin a každý rok se zde mozaikovitě pase. Během krátké doby se ze zarostlého kopečku, kde se v trávě krčilo pár petrklíčů, stala opět unikátní lokalita, kde se daří spoustě vzácným druhům rostlin i živočichů.

Máš na Ratince nějaké své oblíbence z hmyzí říše? 

Jednoznačně ploskoroha pestrého, který je pro mě symbolem léta, vrcholem sezóny… Je to velmi vzácný a kriticky ohrožený druh. Právě jeho výskyt byl hlavním motorem péče o lokalitu, byl to hlavní ukazatel toho, že to za tu snahu a práci stojí. Jeho akrobatické lety za horkých dnů začátku léta jsou fascinující!

Může se veřejnost nějakým způsobem zapojit do obhospodařování Ratinky? 

Určitě. Nejen Ratinky. Zrovna teď na podzim chystáme Slavnosti ohňů naproti na jarovských pastvinách. Bude probíhat čištění stráně a také máme v plánu udělat hodně výřezů a vyrábět biouhel. Jako bonus si můžeme opéct buřta a brambory s nádhernou vyhlídkou na Beroun a Králův Dvůr.

Ve spolupráci s berounskou knihovnou vedeš od dubna 2023 také Ekodílny aneb workshopy pro děti zaměřené na ekologická témata. Na co bys na workshopy děti nalákala? 

S dětmi jsme na workshopech vyráběli třeba foukací chytátko na hmyz. Zábavným způsobem jsme se naučili, že na neposečených, lučních stanovištích najdou mnohonásobně více hmyzu než na často posekaném trávníku. V budoucnu nás čeká také vyrábění pozorovacího krmítka pro ptáčky. Bude to jednoduchá budka z klacků a recyklovaných materiálů, do které se člověk schová a může tajně pozorovat opeřence zblízka.

Mohou se naši malí čtenáři těšit v rámci Ekodílen i na setkání s Tvým stádem? 

Ano, 20. června nás čeká workshop Hry a aktivity v přírodě. Sraz je přímo na Zavadilce, navštívíme stádo koz a oveček a zahrajeme si štafetovou hru „O prázdný kozí cecek“.

A nyní přejdeme k literatuře… Kdybys měla doporučit našim čtenářům jednu knihu týkající se ekologie, přírody a člověka, která by to byla?

Asi by to byl Slepý hodinář od Richarda Dawkinse. Dawkins se v ní zabývá způsobem vývoje organismů, evolucí jako nekonečně složitou cestou pokusů a omylů. Kniha vyvrací mnoho zažitých názorů a byla pro mnoho lidí kontroverzní.

Máš v rámci této tematiky konkrétního autora, kterého považuješ za svůj vzor nebo Tě nějakým významným způsobem ovlivnil? 

Konkrétního autora asi nemám… Nejraději čtu různé články a vědecké práce a snažím se získat co nejkomplexnější obraz o tématu. Neustále vycházejí nové publikace, v průběhu let se mění přístupy k ochraně přírody, takže se snažím nasávat co nejvíce informací a získat přehled. Každý vycházíme z jiných situací a lokalit, takže je to všechno vlastně nekonečné experimentování a jedno velké dobrodružství plné různých překvapení.

A na závěr naše tradiční otázka: jaké tři knihy by sis vzala na opuštěný ostrov?

To záleží! Kdybych tam měla zůstat napořád, vzala bych si něco na dojímání se, něco z mé minulosti, asi srdcovou knihu z dětství –⁠ Dva divoši (E. T. Seton) a ještě asi Citadelu (A. S. Exupéry). Pokud bych byla na ostrově jen na určitou dobu, tak bych volila nějaký zábavný relax, třeba Harryho Pottera, toho jsem nikdy nečetla a to je určitě škoda!

Děkuji za rozhovor.

Autor rozhovoru: Zdeňka Křivancová

Fotografie: Kateřina Nepustilová