Příběh Veroniky Novotné ze Bzové – o odhodlání, vytrvalosti, obětavosti a velké lásce ke zvířatům

Městská knihovna Beroun loni věnovala výtěžek z charitativního bazaru knih neziskové organizaci Zvířecí pohoda ze Bzové, kterou vedou manželé Veronika a Karel Novotných. Organizace se věnuje odchytu a následným umísťováním zatoulaných psů a koček, péčí o vysloužilá a stará hospodářská zvířata, a také environmentální výchově a organizaci volnočasových programů. Výtěžek z bazaru jsme osobně do Bzové přivezli a tak jsme měli možnost nejen se seznámit s manželi Novotnými, ale také s jejich zvířecími svěřenci a ohromným dílem, které vybudovali. A protože jsme se z této návštěvy vrátili naprosto okouzleni, rozhodli jsme se, že tuto aktivitu manželů Novotných chceme i nadále podporovat. Proto v knihovně naleznete nástěnku s inzeráty zvířátek, která hledají nový domov.

Jak jsem se zmínila v úvodu, při návštěvě ve Bzové jsme byli naprosto uchváceni, jak velké dílo jste vybudovali a o kolika zvířátek se vlastně staráte. Je mi jasné, že tomu předcházelo letité úsilí a práce, řeknu až dřina. Řekněte nám více o Vašich začátcích. Jak vypadala Zvířecí pohoda v roce jejího vzniku?

Zvířata mám ráda od dětství a rodiče shovívavě tolerovali moje tendence obklopovat se zvířaty již odmala. Měla jsem to štěstí, že můj manžel moji lásku ke zvířatům sdílel a koupili jsme bývalou zemědělskou usedlost, ve které žijeme spokojeni skoro dvacet let. Na Hořovicku se nenachází útulek pro opuštěná zvířata. A protože máme zvířata velmi rádi, chtěli jsme zvířatům v ohrožení v našem regionu pomoci. V roce 2009 jsme založili neziskovou organizaci, získali osvědčení o odborné způsobilosti pro odchyt toulavých a opuštěných zvířat a začali s činností, která se stala každodenní součástí našich životů. Od založení naše organizace rozkvetla do dnešní podoby a počty zvířat se rozšířily o další nechtěné, která u nás našla svůj domov. V roce vzniku bylo v Pohodě o mnoho méně zvířat. 😊

A jaká je tedy Zvířecí pohoda nyní? Popište, prosím, co všechno Pohoda dělá a jakým činnostem se věnuje

Zvířecí pohoda se nyní, kromě péče o opuštěná a stará zvířata, věnuje ještě činnostem, které propojily svět zvířat se světem lidí. Zabýváme se aktivitami prostřednictvím zvířat. Hipoterapií a environmentálními programy pro školská zařízení. Pečujeme o hospodářská zvířata a podporujeme osvětu ve welfare hospodářských zvířat.

Měli jste už na začátku vizi, kam směřujete? Nebo se jednalo spíše o tok nahodilých událostí a následných rozhodnutí?

Ano, vše k nám přicházelo postupně, můžu říct až nahodile. Primární vize útulku pro psy a domova pro staré koně se proměnila v takto propojené aktivity pro děti a dospělé. Uvědomili jsme si, jak dětem chybí kontakt s hospodářskými zvířaty. Proto je vedeme k ochraně zvířat a pochopení důležitého významu, jaký pro nás hospodářská zvířata a celá příroda mají.

Spolupracujete s dalšími neziskovkami, školami či dobrovolníky?

V rámci činnosti útulku spolupracujeme s útulkem Chlupáči v nouzi. Pro školská a mimoškolská zařízení pořádáme vzdělávání se zvířaty. Naše programy u dětí a dospívajících rozvíjí pozitivní vztah k přírodě, soucit ke zvířatům a prohlubují jejich znalosti. Doplňují výuku ve školách. Tyto programy bychom v budoucnu rádi realizovali intenzivněji, ale jelikož chodím do práce, není vždy úplně jednoduché vše časově naplánovat. V průběhu roku u nás zhruba tak 2x přivítáme přes agenturu předem domluvené dobrovolníky a ti nám v rámci svého programu nazvaného Den pro neziskovku přijedou pomoci, například s údržbou výběhů pro zvířata.

Kdo všechno může váš útulek navštívit? A jak tato návštěva probíhá? Mají se zájemci předem hlásit? Či na návštěvu je možno přijít jen v rámci plánovaných akcí?

Ten, kdo má rád zvířata a je mu příjemný blízký kontakt se zvířaty, ten se u nás bude cítit dobře. Přivítáme u nás každého návštěvníka, ať je to milovník psů, koček, koní. Potěší se u nás třeba i rodina, která chce procházkou s pejskem či koníkem udělat radost svým dětem. Naše zvířata jsou zvyklá na kontakt s lidmi. A to, že je návštěvník může pod naším dozorem krmit, hladit, být v jejich bezprostřední blízkosti je věc, na které si zakládáme od počátku naší činnosti. Otevřeno pro návštěvníky máme každou sobotu od 13 do 15 hodin. Zájemcům o další naše aktivity můžeme poradit, ať se podívají na naše webové stránky, kde se dozví více.

Každoročně v útulku odchováte několik desítek kočičích nalezenců. Maličká koťátka musíte krmit i v noci. Každodenní péče kolem velkých zvířat je fyzicky náročná a každodenní rutina může být někdy až ubíjející. Jak relaxujete a dobíjíte baterky? Dokážete si v tomto kolotoči najít trošku času i sami pro sebe?

Řekla bych, že nemáme čas relaxovat. 😊 Jednou za rok jedu s dětmi na týden do Chorvatska a sluníčko a moře mě nabije na celý rok. Mám moře moc ráda. Přečtu si tam vždy několik knih. Bohužel není reálné, abychom jeli s manželem a dětmi společně. Bez manžela se chod Pohody neobejde. On je na tom s dobíjením hůře. Pro sebe čas nemáme. Ale myslím si, že naše práce, která je někdy velmi náročná, je naším životním posláním a naplňuje naše životy. Dělá nás šťastnými.

Zabýváte se také hiporehabilitací. Přibližte prosím našim čtenářům, co hipoterapie vlastně obnáší, pro koho je určena a jaké „vzdělání“ musí mít hiporehabilitační kůň?

Koně jsou naší velikou láskou a kromě vysloužilých koní, také chováme a cvičíme koně, kteří pracují v hipoterapii. Hipoterapie pomáhá dětem i dospělým. Věnujeme se ji pod vedením fyzioterapeutky Mgr. Petry Bramborové a ergoterapeutky Bc. Petry Příhodové. Hipoterapie využívá účinek pohybu koně a jeho hřbetu. Stimuluje centrální nervovou soustavu, zlepšuje koordinaci pohybů, stabilitu, zvyšuje celkovou pohyblivost, dochází k uvolnění ztuhlého svalstva, stimulaci dýchacích svalů, rozvíjí logopedické a komunikační schopnosti, a má mnoho dalších pozitivních účinků na lidský organizmus. Rehabilitace neprobíhá v nemocničním prostředí, ale venku na čerstvém vzduchu, v přírodě, mezi zvířaty. V tom tkví její jedinečnost. Děti i dospělí se těší na kontakt s koněm, který v nich vzbuzuje pozitivní emoce. I když samozřejmě jsou děti, které mají z koně strach, a v těchto případech není hipoterapie vhodná. Hiporehabilitační kůň musí být zdravý a mít takový charakter, aby byl schopný práce s dětmi i dospělými s postižením. Prostě celý náš Čagan, úžasný norický kůň.

Ve Zvířecí pohodě našlo domov taky víc než deset starých vysloužilých koňských veteránů. Čím je zvíře starší, tím potřebuje péče více a to určitě platí i o koních. Jak se k vám takový kůň dostane a co obnáší péče o něj? Kdo se o koně stará po veterinární stránce?

Sportovní kůň je po kariéře či zranění odsunut na prodej či rovnou na jatka. Je to velmi inteligentní a ušlechtilé zvíře, a my lidé s ním takto zacházíme, je to pro mě nepochopitelné. Většinu koní jsme odkoupili, někteří jsou darováni majitelem, který svým koním chtěl zajistit domov, ve kterém spokojeně dožijí. Koně jsou na pastvině, krmeni nepřetržitě senem, každý den jádrem a jsou pravidelně ošetřováni veterinárním lékařem, specialistou na koně. Také je zapotřebí pravidelná péče o kopyta, kterou zajišťuje kovář.

Na statku vám také z loňského roku zůstala dvě nádherná odrostlá srnčí mláďata. Mají se u vás královsky, ale přece jenom by jim možná bylo lépe v jejich přirozeném prostředí. Je možné vypustit je na jaře do volné přírody nebo už by sama přežít nedokázala?

Určitě by jim bylo lépe v lese, ale to už bohužel není možné. Obě to jsou ručně dokrmená mláďata a přirozeně přilnula k člověku. Ztratila svou přirozenou plachost, bylo by komplikované je vypustit zpět do volné přírody. Ze záchranných stanic takto odkojená zvířata vypouští do speciálních obor. Naše srnčata u nás, po domluvě s ČSOP, zůstanou.

Na Vašem webu jsem se dočetla smutnou rekapitulaci za rok 2021, kdy Vás opustilo mnoho zvířecích přátel a společníků. A do toho Vám byla vypovězena smlouva na louky, což do budoucna ohrožuje samotnou existenci organizace. Proč jsou tyto louky pro Vás tak důležité? Jak vypadá situace nyní? Mohou zájemci z řad veřejnosti nějak pomoci?

Loňský rok byl smutný tím, že nás opustili úžasní zvířecí svěřenci, na které stále vzpomínáme. Kůň Daimon byl kůň, který k nám přišel jako jeden z prvních, měl vynikající charakter a jeho odchod nás velmi vzal. Poté náhlý odchod třicetileté kobylky a tří starých pejsků, kteří s námi žili několik let. Fenka Eliška milovala děti a během programů si lehla a nechala všechny děti, aby jí drbaly bříško. Měla skvělou povahu. Bohužel nám nebyla prodloužena smlouva a v tuto chvíli probíhá výběrové řízení a nevíme, jak dopadne. Když se nám nepodaří výběrové řízení vyhrát, bude to mít pro nás až zničující následky.  Máme spotřebu cca 200 balíků ročně. Z pronajaté louky jsme měli cca 100 balíků sena, zajistili jsme si tím krmivo na půl roku. Byla to naše jistota, o kterou možná přijdeme. Veřejnost nám jistě může finančně pomoci, velmi si každé pomoci vážíme. Ale každému říkám, ať se k nám nejprve přijede podívat. Ať vidí, jak je jeho pomoc využita.

Bez podporovatelů z venku by zřejmě nebylo možné vůbec chod útulku ufinancovat. Krmení je drahé, budujete navíc krásné zázemí pro návštěvy. Všude je čisto a příjemně. Vůbec to nevypadá, že zde žije tolik zvířat! Máte i nějaké dobrovolníky, kteří pomáhají manuální prací? Stavět výběhy, ohrady, krmiště, pomáhat s pravidelnou péčí kolem zvířat, s jejich krmením a ošetřováním?

Velmi Vám děkuji za milá slova. Budujeme pomalu, každý rok se snažíme zútulnit zázemí, ale jde to pomalu. Většina financí jde do krmiva a veterinární péče o zvířata. Jsme nesmírně vděční, že když potřebujeme pomoci s rozsáhlejšími pracemi, můžeme oslovit rodinu a přátele. Ale je to můj muž, který takřka nepřetržitě pečuje o zvířata a jejich zázemí.

Jak jsme již řekli – vybudovali jste veliké dílo. Chodit při tom do zaměstnání, starat se o domácnost, to vše zabere hodně času. A protože děláme rozhovor pro knihovnický časopis, nejde se na závěr našeho rozhovoru nezeptat – máte ještě čas na čtení? A pokud ano, jakou knihu byste čtenářům doporučila?

Knihy velmi miluji a neříkám to jen kvůli tomu, že je tento rozhovor do knihovnického časopisu. 😊 Lásku jsem zdědila po mamince a kdybych měla čas, přečetla bych deset knih měsíčně jako ona. Během roku čtu hlavně odborné publikace, a když se najde skulinka, nebo trávím svůj týden u moře, přečtu si také něco pro radost. Poslední knížka, kterou jsem přečetla jedním dechem byla „Jsi tam, brácho?“, od Marka Hermana a Jiřího Halady. Opravdu ji mohu jen doporučit čtenářům, hlavně všem maminkám a tatínkům.

Autoři rozhovoru: Lada Čubová a Lucie Anýžová