Oktavián Wagner – první ředitel berounského gymnázia se zasloužil i o rozvoj dívčího vzdělávání

31. října 2024

Narodil se v Mirošově, odkud ho osud postupně zavál na různá místa, až zakotvil v Berouně. Tady se zasloužil o vybudování gymnázia, tehdy první střední školy ve městě, a byl také jeho prvním ředitelem. Pedagog Oktavián Wagner však ovlivnil celé naše školství a má zásluhy hlavně na rozvoji dívčího vzdělávání.

Pocházel z rodiny Otto Wagnera, šichmistra v uhelných dolech na Dobřívi a Marie Bohutínské z Obecnice. Vystudoval pražské gymnázium v Žitné ulici. V letech 1890–1895 studoval Filozofickou fakultu dnešní Univerzity Karlovy, obor čeština a němčina. Rok 1893 strávil studiem v Krakově a ve Vídni. Po absolvování státní zkoušky v roce 1895 nastoupil jako suplující učitel na českou státní reálku na Malé Straně v Praze. Po dvou letech už byl ustanoven učitelem pro řeč českou a německou a jeho dalším působištěm se stala česká průmyslová škola státní v Plzni, odkud v roce 1898 přešel na  průmyslovou školu v Praze. V roce 1900 získal titul středoškolského profesora. V letech 1903–1906 byl jmenován vládním komisařem pokračovacích škol.

Jedna z oblastí, které Wagner věnoval značné úsilí, bylo dívčí vzdělávání. Pro dívky tehdy ještě mnoho možností studia neexistovalo. Rozhodující význam pro zlepšení těchto podmínek měl Wagnerův článek, který roku 1905 zveřejnil v Naší době pod pseudonymem O. Mirov. O rok později totiž bylo rozhodnuto organizovat dívčí vzdělání podle požadavků uvedených Wagnerem. Ten vycházel ze snah profesora Františka Drtiny, s nímž vypracoval pokusný typ dívčího reálného gymnázia. Nejvíce se ale zaměřoval na dívčí lycea. Díky jeho úsilí bylo otevřeno lyceum v Chrudimi, poté v Plzni a Hradci Králové, kde byl v letech 1907–1910 Wagner ředitelem. Poté přišel do Berouna, aby tu působil jako ředitel nově založeného gymnázia. Pedagogicky i organizačně schopný ředitel to neměl snadné. Když se gymnázium 11. září 1910 otevřelo, nemělo svoji vlastní budovu. Do té se škola přestěhovala až v roce 1914. Stále však ještě zbývalo dosáhnout postátnění gymnázia, což se podařilo až v roce 1919. Toho už se však Wagner nedožil. Dnes v budově původního gymnázia sídlí 3. základní škola a náměstí v její blízkosti nese Wagnerovo jméno.

Roku 1905 byl Wagner u založení Svazu osvětového. Po celou svou pedagogickou kariéru se snažil pozvednout vzdělanostní úroveň národa jako čilý lidovýchovný pracovník. Své články týkající se lidovýchovné práce shromáždil v knize Ve šlépějích Krameriusových (1907). Kniha měla sloužit jako příručka venkovským lidovýchovným pracovníkům. Další příklady osvětové práce obsahuje kniha Za lidovou osvětou (1915). Wagner věděl, že důležitým nástrojem lidovýchovné činnosti jsou obecní knihovny, a tak podporoval jejich zakládání. Z vlastních peněz a knih založil knihovnu na Padrti a v prvním roce války založil dvě knihovny ve vojenských lazaretech. Na berounském gymnáziu nechal zřídit kvalitní vědeckou knihovnu, která sloužila potřebám středoškolských profesorů, ale zajistil také bezplatné půjčování učebnic studentům z nižších vrstev.

V posledních letech mu postupně ubývala energie. Fyzická i psychická únava pramenila také z nepochopení jeho snah mnohými kulturními a osvětovými činiteli. Wagner v některých ohledech předběhl svou dobu. Už před válkou se potýkal se zdravotní problémy, ale ve své činnosti nepolevil. V roce 1915 zorganizoval pomoc haličským židovským uprchlíkům a v Berouně pro ně otevřel polskou školu, kterou sám řídil. Další zdravotní krize, kterou ještě dokázal překonat, přišla roku 1917. Když mu v roce 1919 dorazilo oznámení, že byl povolán do nově ustanoveného Pedagogického ústavu Komenského při ministerstvu školství a národní osvěty, byl tou dobou již po smrti. Místem jeho posledního odpočinku je rodný Mirošov.

Stojí za zmínku, že ani tři Wagnerovi synové nezůstali ve stínu svého otce. Prvorozený Otto byl vynikající důstojník a účastník československého zahraničního odboje ve Francii a Británii. Mladší Eduard, taktéž voják a vojenský historik, vydal několik knih o vojenství, které zároveň sám ilustroval. Poslední z bratrů, Oktavián, se stal právníkem.

Autor: Iva Stluková

Zdroje

Úvodní foto: profesorský sbor berounského gymnázia v roce 1914. O. Wagner uprostřed. (zdroj: Sladká, Marie. Reálné gymnázium v Berouně. Minulostí Berounska, 1998, č. 1.)