Město bez vody – město bez života

Prosincová přednáška cyklu Za minutu dvanáct se věnovala hospodaření s dešťovou vodou ve městě. Kamila Lohrová z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy mluvila o přirozeném vodním cyklu, o tom, jak se změnila krajina a jaké dopady to mělo na vodu a o tom, jak efektivně zabraňovat zbytečnému odtékání dešťové vody z městské zástavby. Jelikož se tomuto tématu věnuje i v práci, přednáška byla nejen poutavá, ale i informačně nabitá a inspirativní.

V naší krajině probíhalo nejmarkantnější odvodnění mezi lety 1956 a 1990 jako důsledek budování meliorací a vysoušení mokřadů za cílem získat co největší zemědělské plochy. Mizely remízky a meze, vznikaly monokultury, docházelo k masivní mechanizaci, ve velkém se začaly aplikovat pesticidy a postupně se upouštělo od organického hnojení. Také se technicky upravovala koryta. To vše vedlo mimo jiné k utužení půdy a tím pádem k výrazně horší schopnosti krajiny zadržovat vodu.

Se vznikem sídel vznikly i velké zpevněné nepropustné plochy a došlo ke změně v přirozeném vsaku a výparu vody. Dnes se města potýkají s problémy, jako je nízký výpar, rychlý odtok vody z jejich území nebo suchý a přehřátý vzduch. Mluví se o „městském tepelném ostrově“, který už ze své podstaty není ideální pro život lidí ani jiných organismů.

Co s tím? Odpověď se nepřekvapivě skrývá v rozumnějším hospodaření s vodou. Podle Kamily Lohrové „je to všechno o houbě“ – ideálem je vytvořit jakési „sponge city“, tedy „houbové město“, které by podobně jako houba dokázalo zadržovat vodu tak, aby k výparu a odtoku docházelo postupně a přirozeně.

Důležitým aspektem je kaskádové řešení – až na posledním, nejméně žádoucím místě je odtok vody z města do čistírny. To, o co bychom naopak měli usilovat, je využívání řešení, jako jsou polopropustné plochy, zelené střechy a zelené fasády, chytře budované rýhy pro výsadby stromů, vodní plochy – jezírka a mokřady, revitalizace vodních toků a ploch nebo akumulační a retenční nádrže.

Možných řešení je mnoho a pro dané území se vždy dá vymyslet něco, co výrazně zlepší životní prostředí. A nemusíte být vyloženě inženýr, který se těmito otázkami zabývá dennodenně. I „pouhý“ občan se může ozvat, spojit se s městskými představiteli a požadovat řešení pro město, ve kterém se bude všem lépe žít. Stačí jen chtít.

Doporučujeme ke čtení:

Sýkorová, Martina: Voda ve městě

Baumann, Anne-Sophie: Nej… voda v pohybu

Hrkal, Zbyněk: Stopy bílého muže

Hrkal, Zbyněk: Voda včera, dnes a zítra

Kovář, Ladislav: Tajemství vody

Zdroj: Lohrová, Kamila: Hospodaření s děšťovou vodou ve městě (přednáška 13. 12. 2023)

Autor článku: Mgr. Tereza Micková