Kdo byl první profesionální berounský knihovník?

25. srpna 2024

Berounská knihovna kdysi patřila mezi nejlepší a největší knihovny u nás. Byla vzorem pro ostatní. Zásluhu na tom měl její knihovník, Dr. Josef Poch. Ten sice tuto práci přijal hlavně z existenčních důvodů, ale vložil do ní všechny své schopnosti a vědomosti, které získal studiem knihovnictví. Byl totiž v Berouně prvním profesionálním knihovníkem. Jeho význam ale není zdaleka jen regionální. Svou činností ovlivnil celé české knihovnictví.

Josef Poch se narodil v Berouně, kde vychodil obecnou školu a v roce 1918 odmaturoval na gymnáziu. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pak studoval slovanskou filologii a srovnávací dějiny současných literatur. V roce 1926 získal doktorát z filozofie za disertační práci věnovanou spisovateli z nedalekého Záluží, Josefu Matějkovi. Nebyla to jediná regionální osobnost, které se věnoval. Zaujal ho také berounský děkan J. A. Seydl, kterému se věnuje v díle Z kulturních dějin národního obrození (1954).

V červenci roku 1922 zvolilo berounské zastupitelstvo Josefa Pocha městským knihovníkem. V srpnu absolvoval knihovnický kurz a v září oficiálně nastoupil. O dva roky později absolvoval Státní knihovnickou školu v Praze. Poch Berounskou knihovnu vyzdvihl ve všech směrech – od budování fondu, nových služeb, rozšíření otevírací doby, pořádání akcí až po propagaci. Knihovna se v roce 1925 zúčastnila Jubilejní krajinské výstavy v Berouně, kde její expozici navštívil a pochválil prezident T. G. Masaryk. Významnější byl rok 1926, kdy se v Praze uskutečnil Mezinárodní sjezd knihovníků a Poch byl jmenován jeho druhým  jednatelem. Účastníci z nejrůznějších koutů světa pak navštívili berounskou knihovnu, kde nešetřili chválou a uznáním. Úroveň a popularita berounské knihovny pod Pochovým vedením velice vzrostla a knihovna se stala skutečným kulturně-vzdělávacím centrem. Ze zákona byla s místem knihovníka spojena povinnost vést pamětní knihu města. Poch byl tudíž i prvním berounským kronikářem.

Josef Poch zastával mnoho funkcí v různých spolcích a byl aktivním členem několika osvětových organizací. Patřil k zakládajícím členům Podbrdské kulturní pospolitosti, působil jako její místopředseda a přispíval do jejího sborníku Druza. Psal do řady regionálních novin a časopisů, ale i do velkého množství těch celostátních. Redigoval Osvětový věstník Podbrdska, jehož cílem bylo zaznamenávat veškeré kulturní dění v obcích. Patří také k iniciátorům Studentského spolku v Berouně, který založil v roce 1919, tehdy jako spolek akademiků.

Berounskou knihovnu opustil v roce 1945, kdy nastoupil na Ministerstvo školství a osvěty. Zde prošel odděleními pro lidové a pro vědecké knihovny. Při reorganizaci ministerstva byl roku 1956 přeložen do Státní pedagogické knihovny Komenského. Zde působil až do roku 1959, kdy odešel do penze.

Poch mnoho let působil na Státní knihovnické škole v Praze, později i jako ředitel. Učil na státních knihovnických kurzech. Byl členem Spolku československých knihovníků a knihovního odboru Masarykova lidovýchovného ústavu v Praze, kde byl také později ředitelem. Publikoval množství článků a pronesl řadu přednášek, ve kterých prezentoval své názory na problémy, se kterými se sám v praxi potýkal. Vydal několik knih, ve kterých se odráží oblasti jeho zájmu. V knize Dorost a kniha (1931) vyhodnotil výsledky svého zkoumání četby mládeže. V díle  L. J. Živný a knihovní zákonodárství (1935) sleduje cestu českého knihovnictví k vlastnímu knihovnímu zákonu. Kniha K vývoji knihovnického školství u nás  (1948) podává obraz vývoje snah o knihovnické školství v naší zemi. Příručka pro nejmenší knihovny (1927) sloužila jako pomůcka pro malé obecní knihovny. Poch také založil a řídil časopis Lidová knihovna s podnázvem Časopis pro obecní knihovny na venkově.

V roce 1952 Poch prodělal infarkt myokardu. Následovaly další a další zdravotní potíže – tuberkulóza plic, urologická operace. Zemřel v Praze, pohřben byl na berounském hřbitově.

Autor: Iva Stluková

Zdroj: