Karla Máchová – bojovnice za práva žen a první kandidátka na poslankyni

1. prosince 2024

V letech 1908 a 1911 u nás poprvé kandidovala žena na poslankyni do českého zemského sněmu. Po Finsku a Norsku byly tak Čechy třetí evropskou zemí, ve které bylo umožněno ženě ucházet se o tak vysokou funkci. I když zvolena nebyla, šlo o významný krok v boji za práva žen. Onou kandidátkou tehdy nebyl nikdo jiný než berounská rodačka Karla Máchová. Ačkoliv bylo její dětství plné strádání a bídy, projevovala neobyčejný zájem o učení a celý život ji poháněla touha po vzdělání a pomoci ostatním.

Karla Máchová se narodila 21. října 1853 na statku Na Veselé čp 59, kde její otec působil jako správce. Jakub Mácha, povoláním lesník, byl velký vlastenec, který udržoval přátelské styky s Karlem Havlíčkem Borovským a šířil jeho časopis Slovan. Když rodinu přestěhoval do Prahy a začal pracovat v Kobrově tiskárně, přivodil si úraz nohy. Matka zemřela na tuberkulózu a Karla zůstala sama se dvěma malými sestrami a nemocným otcem. Rodina neměla peníze ani na matčin pohřeb a jednoho dne byla dokonce vystěhována pod most. Karla proto ještě jako dítě začala posluhovat a přivydělávat si ve veřejné prádelně na Újezdě.

Po třech letech v německé obecné škole se Karla Máchová díky přímluvě pátera dostala do české školy sv. Anny v Ječné ulici. Často si pak z peněz na jídlo kupovala knížky. V roce 1873 absolvovala jednoroční kurz pro vzdělání učitelek mateřských škol a poté byla přijata do Státního ústavu pro výchovu učitelek. Jelikož neměla rodiče ani příbuzné, přihlášku ke studiu jí tehdy podepsala neznámá žena, kterou potkala na ulici. V letech 1897–1901 navštěvovala jako mimořádná posluchačka přednášky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Pro své socialistické přesvědčení byla perzekuována, pronásledována a v roce 1881 dostala po velkém zátahu na sociální demokraty vyhazov ze státního školství. Aby se uživila, dávala soukromé hodiny, překládala a psala články, které podepisovala pseudonymem Kostelecká nebo K. H. M. Zapojila se do podpůrného fondu Spolku českých učitelek. Jelikož Máchová sama prožila krušné dětství, cítila s chudými dětmi, pro které pořádala hraní her a ve volných chvílích chodila po obchodech, kde se pro ně snažila vyprosit hračky. Její činnosti si všiml Americký klub dam (první český ženský spolek). Zde se pak setkala např. s Karolínou Světlou či Eliškou Krásnohorskou. V roce 1882 se zde seznámila s Charlottou Garrigue Masarykovou, s níž ji pak desítky let pojilo blízké přátelství. Charlotta o Máchové pronesla: „Jestliže jsem poznala v českém národě dobrou ženu, tož Máchová byla tou nejlepší. A to proto, poněvadž se nerozpakuje mluvit pravdu vždy, všude a každému.“ Máchová Charlottu často navštěvovala, vedly spolu dlouhé debaty a vždy ji rád viděl i T. G. Masaryk. V roce 1896 se Máchová podílela na vzniku Masarykovy Dělnické akademie, v níž se mělo dělnictvo lidovýchovně a vědecky vzdělávat.

Když v roce 1893 Chicago hostilo Světovou Kolumbovu výstavu k 500. výročí objevení Ameriky, Karla Máchová tam na žádost amerických Češek odjela s ukázkami typických ženských ručních prací a s knihami českých spisovatelek. Knihy tam oficiálně vystavoval Spolek českých učitelek, který však pořídil jen skříň a vše ostatní včetně knih musela na vlastní náklady zařídit sama Máchová. Knihy pak darovala české veřejné knihovně v Chicagu. Před zpáteční cestou v New Yorku dvakrát uspořádala veřejnou besedu s názvem „Kde je málo spravedlnosti, tam je třeba mnoho dobročinnosti“.

V roce 1893 založila Máchová spolu s Josefou Humpálovou-Zemanovou česko-americký časopis Ženské listy. V té době už 20 let vycházel měsíčník Ženské listy pod vedením Elišky Krásnohorské, která se obávala, že by mezi nimi mohlo u čtenářek docházet k záměně. V roce 1901 vstoupil na scénu třetí titul s podobným názvem, a to Ženský list s mottem „I ženy žádají svou důstojnost lidskou“. Vycházel už sice dříve v Brně, ale po převodu do Prahy se Máchová stala jeho redaktorkou a po 20 letech tak měla pravidelný příjem. S prvními čísly pomáhala i Charlotta, která dokonce prodala část svých šperků, aby listu do začátku vypomohla. Máchová později vedla také časopis Zájmy žen.

Máchová se velice zasazovala za práva žen. Už v roce 1876 publikovala v listu Budoucnost článek „Žena ze stanoviska sociálního“. Bylo to pod šifrou V. L. E. (Vive la Egalité – ať žije rovnost). V létě roku 1880 se pokoušela založit Spolek pro vzdělání ženské. Velkým tématem pro ni byl osud služek, které označila za nevolnice. Svolala jejich schůzi, navrhla založit Spolek služebných dívek a sepsala petici vládě, v níž pro ně požadovala pevnou pracovní dobu, nemocenské pojištění a v neděli odpoledne zpřístupnění lázní, divadel a knihoven. Roku 1903 se podílela na založení Ženského klubu českého, kde potom často přednášela. Po přednášce „O obci a jejich sociálních povinnostech k ženě“ posluchačky navrhly, aby ji sociální komise města Prahy přijala mezi sebe jako odbornici, ale radní mezi sebe ženu nechtěli.  Z podnětu Charlotty založila v roce 1905 Spolek žen a dívek zaměstnaných v domáckém průmyslu a práci a stala se jeho předsedkyní. Spolek pak z příspěvků členek vyplácel podporu v nemoci, šestinedělí či na pohřeb v rodině. Spolek zřídil knihovnu, pořádal besedy, jednou týdně nabízel zdarma lékařskou ordinaci. Po roce fungování měl kolem 700 členek.

V roce 1919 bylo ženám poprvé umožněno volit do obecního zastupitelstva. Rok před svou smrtí tak Máchová konečně využila práva, za které celý život bojovala. Karla Máchová se nikdy nevdala ani neměla děti. Zemřela 16. května 1920 na zástavu srdce v podolském sanatoriu, odkud byla převezena do libereckého krematoria. V roce 1924 byla na jejím rodném domě odhalena pamětní deska od Václava Živce s nápisem „Zde se narodila 21. X. 1853 rozsévačka světla na úhoru prací ponížených Karla Machová spisovatelka a redaktorka“. Statek byl však po roce 2000 zbourán a na jeho místě se dnes rozkládá golfové hřiště. Pamětní deska byla už předtím zničena. Jediné, co tuto osobnost dnes v Berouně připomíná, je název ulice vedoucí pod hotelem Litava. Ta, ačkoliv matriční záznam uvádí Karlino příjmení jako „Máchová“, nese jméno Karly Machové.

Autor: Iva Stluková

Zdroje: