Jak nakrmit společnost a nezničit při tom svět?

29. února 2024

Podle predikcí se očekává, že do roku 2050 bude na Zemi asi 9,8 miliard lidí. Dnes, v roce 2024, je lidí na Zemi přes 8 miliard, z nichž 825 milionů trpí hladomorem nebo hladoví. To zní jako slušný recept na katastrofu, že? A co s tím budeme dělat?

Asi není překvapením, že jedním z prvních kroků by měla být zásadní proměna zemědělství. Současné konvenční zemědělství prioritizuje co nejvyšší výnosy (tj. co nejvyšší zisky), v podstatě za jakoukoli cenu. To nevyhnutelně drancuje krajinu a způsobuje emise CO2 (v ČR produkuje zemědělství 7,6 % a celosvětově 18,4 % celkových emisí), o drastickém úbytku biodiverzity důsledkem postupů konvenčního zemědělství ani nemluvě.

Něco na tom nesedí, že? Pokud chceme pomoci hladovějícím lidem, je přeci logické, že musíme produkovat víc jídla. Jenže to je právě ten obrovský omyl, na kterém celá rovnice selhává.

Současný svět se topí v nadprodukci. Ročně se vypěstuje a vyrobí nesmyslné množství obilovin, řepky, kukuřice a mléka a dalších „obvyklých“ produktů. Takže v nedostatku to není. Je to v tom, co se s jídlem děje potom.

Zaprvé: ne všechny plodiny skončí jako jídlo – část jde na krmivo a část na biopaliva. A zadruhé – tím skutečným problémem je neuvěřitelné plýtvání. Asi ⅓ veškeré produkce potravin skončí znehodnocena.

Hladovění není způsobeno nedostatkem jídla, ale chudobou a nerovností ve společnosti. Paradoxně může znít, že do roku 2025 se očekává, že asi 2,7 miliardy lidí budou obézní nebo s nadváhou.

Co s tím můžeme udělat my jako spotřebitelé?

  1. Neplýtvejme.
  2. Snižme spotřebu masa. 

(Čímž ubyde produkce krmiv a nebude potřeba kácet deštné pralesy kvůli pěstování krmné sóji, zemědělská plocha se bude moci využít na pěstování jídla.)

Kapka v moři, samozřejmě, ale společenské změny začínají u jednotlivců. Nebojte se o tom přemýšlet, změnit své návyky a inspirovat okolí.

Další logickou a přirozenou odpovědí je ekologické zemědělství. Ano, výnosy ekologických zemědělců bývají menší, ale jak jsme si řekli, v tom problém není.

Pro mnoho lidí je problémem cena, která je u bioproduktů stále vyšší než u těch konvenčních. Jenže to má svůj důvod. V ekologickém zemědělství je legislativně zakázáno používat chemické pesticidy a umělá hnojiva, je postaveno na místní potravinové ekonomice a diverzitě. Neničí životní prostředí, spolupracuje s ním nejlepšími možnými prostředky a postupy. Koupím-li si bio jablko, platím i za krajinu, vodu, opylovače… za všechny zdroje nutné k vypěstování onoho jablka.

Konvenční zemědělství oproti tomu zanechává krajinu zničenou, používá chemická hnojiva a syntetické pesticidy, které otravují půdu, vodu, vzduch a zdraví všech organismů po desítky let od použití. Koupím-li si jablko z konvenčního zemědělství, zaplatím na místě nižší cenu, do které ale není započítáno nic z výše uvedeného. Za obnovu krajiny do stavu, aby konvenční zemědělství mohlo pokračovat v díle zkázy, zaplatím později ve formě daní. A vyjde mě to podstatně dráž. Jenže do té doby zapomenu, za co vlastně platím. A o to jim jde.

Cest ven z tohoto špinavého koloběhu existuje pro jednotlivce několik. Jedním z nich může být Komunitou podporované zemědělství, tzv. KPZ. To představuje nejkratší spojení mezi zemědělcem a spotřebitelem, kdy spotřebitel dostává produkty přímo od zemědělce, kterého si vybere, osobně pozná, předem mu zaplatí a pak pravidelně odebírá jeho produkty. Inspirovat se můžete na kpzinfo.cz a ekologické farmáře vyhledat podle mapy na adresarfarmaru.cz

Doporučujeme ke čtení:

Zdroj:

Uhnák, Tomáš: Nakrmit společnost a nezničit přitom svět (přednáška 14. 2. 2024)
www.kpzinfo.cz
www.adresarfarmaru.cz

Autor: Tereza Micková