Berounský evangelický farář Mikuláš Vymětal
Mikuláš Vymětal je berounský evangelický farář zaměřující se na humanitární aktivity a práci s menšinami. Svou angažovaností a apelem na toleranci, pochopení a osvětu přispívá nezanedbatelným dílem k vytváření zdravé společnosti. V Berouně se s ním vedle afry můžete setkat při akcích Stánek míru, Vzpomínka na Mistra Jana Husa či Kurzech Alfa, které od podzimu loňského roku hostí naše knihovna.
Jak prožíváte advent a Vánoce?
Jako farář dosti pracovně – přípravou a realizací různých bohoslužeb a setkání, ale často sejně, jako mnoho ostatních: Organizujeme si doma čas, abychom s dcerami stihli navštívit všechny besídky, všechny 3 babičky a přitom také sami v klidu oslavili Štědrý den.
Jak dlouho působíte v Berouně? A proč právě zde?
V Berouně jsem farářem od listopadu 2013. Když jsem hledal nové farářské místo, doslechl jsem se, že v Berouně hledá romská křesťanská skupina místo, kde by se mohli scházet k bohoslužbám. Tamní evangelický sbor právě také hledal faráře, a tak jsem jim vzkázal, že když přijmou do modlitebny romské křesťany, přijdu i já.
Vedle svého působení v Berouně jste též celocírkevním farářem pro menšiny. Co tato práce obnáší?
Snažím se pomáhat různým způsobem představitelům těch menšin, kteří u nás zažívají veřejné odsuzování a diskriminaci – Romům, muslimům a lidem odlišné sexuální orientace.
Během studia jste strávil několik měsíců v Jeruzalémě. Jak na Vás toto posvátné místo zapůsobilo?
V Jeruzalémě jsem strávil studiem dohromady asi dva roky. Nejdůkladněji jsem z něj poznal pětipatrovou knihovnu na Hebrejské univerzitě. V Jeruzalémě mám řadu přátel, kteří jsou „docela normální“ lidé – křesťany, Židy i muslimy. Jako evangelík jsem dost racionální, takže ze všech tzv. posvátných míst se mi nejvíce líbí evangelická verze Ježíšova hrobu, na níž je napsáno „Není zde, byl vzkříšen“.
Co pro Vás znamená církev?
Pestré společenství lidí, organizované v různorodých organizacích, kteří poslechli pozvání Ježíše Krista k jeho následování.
Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
Rád bych byl nakonec farářem pro menšiny na celý úvazek.
Máte nějaký sen, který byste si chtěl vyplnit?
Řada snů z mládí se mi splnila – studoval jsem na Hebrejské univerzitě, v únoru 2019 navštívil Dálný Východ, dělám zaměstnání, o jehož smyslu jsem přesvědčený. Mým snem je smíření a spřátelení mezi křesťany a muslimy. Je to typ snu, který se dá naplnit tím, že se k němu člověk snaží přispět vlastní aktivitou.
V roce 2011 jste stál u zrodu iniciativy Nenávist není řešení. Je nadále aktivní? Čím se zabývá?
Tato iniciativa reagovala na protiromské pochody ve Šluknovském výběžku. Jezdili jsme za těmi, kdo byli cílem těchto pochodů a projevovali jim solidaritu – třeba i vlastními shromážděními. Podobně jsme vystupovali na straně muslimů a uprchlíků při demonstracích proti nim. Dodnes jsou mezi námi přátelské vazby. Každý se věnujeme svým životním úkolům – a jsme rádi, že v současnosti se žádná tak masivní shromáždění proti menšinám již nekonají a tudíž ani nemusíme pořádat své protidemonstrace.
Nenávist či strach z neznámého často pramení z neznalosti. Je tedy osvěta a vzdělání podle Vás řešením daného problému? Nebo je na to třeba jít jinak?
Vzdělávání je důležité – proto si vysoce cením i knihoven. Asi ještě důležitější je však osobní zkušenost, například setkání s členy právě těch „cizích a neznámých“ skupin, jichž se obávám. Často se pak člověk zastydí, jaké o nich měl předsudky – a stydět se je někdy zdravé…
Již několik měsíců u nás v knihovně pořádáte Kurzy Alfa. Jaký je jejich smysl a jak probíhají?
Kursy Alfa chtějí umožnit zájemcům seznámení se základy křesťanství a víry – formou rovnoprávného rozhovoru všech účastníků. Diskusi často spíše moderuji, než že bych ji vedl.
Co právě čtete?
Na přeskáčku dvě knihy veršů – Dorothe Sölle: Daruj mi dar plačícího boha a Anatol Svahilec: Přece se to nevyhodí. A právě jsem dočetl nový překlad románu Berty Suttner Složte zbraně.
Jaké knihy byste doporučil našim čtenářům pro čas adventu?
Tři různé překlady: Parabibli Saši Fleka, převádějící biblické příběhy do českých reálií: Ježíš z Nošovic se v ní rodí v Berouně… Ulrich Hub – Na arše v šest: Příběh tří tučňáků, kteří se v počtu tří, a nikoliv dvou, snaží proniknout do Noemovy archy a Eric Emanuel Schmidt – Oskar a růžová paní: Poetický příběh chlapce v nemocnici, který píše dopisy Pánu Bohu.
Tři knihy, které byste si vzal na opuštěný ostrov?
Bibli hebrejsky a Korán česky – abych si je konečně přečetl od první do poslední stránky. A důkladnou příručku o přežití na opuštěném ostrově, abych se ke čtení vůbec mohl dostat.
Autor rozhovoru: Michaela Škeříková
