Druhý berounský knihovník, Viktor Palivec

26. září 2024

V minulém příspěvku jsme si představili prvního berounského profesionálního knihovníka Josefa Pocha, který v roce 1945 odešel na Ministerstvo školství a národní osvěty. Na jeho místo nastoupil příbramský rodák, taktéž vystudovaný knihovník, RNDr. Viktor Palivec. Jak už to tak u knihovníků bývá, věnoval se řadě dalších oborů a činností. Pro náš region byla významná jeho práce na poli regionální historie, uspěl však také jako heraldik, bibliograf a spisovatel.

Viktor Palivec se narodil 23. prosince 1908. Po maturitě na příbramské reálné škole studoval rok na Vysoké škole báňské v Příbrami, poté nastoupil na Filozofickou a Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Studoval antropologii a genetiku, dějiny a knihovnictví. Titul RNDr. získal v roce 1934, z knihovnictví promoval o dva roky dříve, posléze nastoupil do Ústřední lékařské knihovny v Praze. Zde působil až do roku 1945, kdy po dvou letech manželství s Marií Lisecovou zatoužil opustit Prahu. Nahradil tak Josefa Pocha na místě ředitele dnešní Městské knihovny Beroun. Palivec údajně odmítl místo ředitele Stání lékařské knihovny v Hradci Králové, jelikož toužil po venkově a klidu v rodném kraji.

Berounskou knihovnu vedl deset let a působil přitom zároveň jako městský kronikář. Kroniku doplnil retrospektivně až do roku 1938, kdy ji přestal psát jeho předchůdce J. Poch, a pokračoval  až do roku 1964. Jeho zápisky vynikají vysokou obsahovou i literární úrovní. Palivec žil téměř dvacet let na Černém vršku, než se přestěhoval zpátky do Prahy, kde od roku 1956 působil v dnešní Národní knihovně. Když odcházel v roce 1970 do důchodu, zastával funkci náměstka ředitele. Na Berounsko se ale vracel stále, protože si v roce 1960 postavil chatu ve Stradonicích. Navštěvoval také zámek v Osově, který ve 30. letech koupil jeho příbuzný Václav Palivec a kde se Palivcovi setkávali s osobnostmi české kultury. Palivec byl také členem Podbrdské kulturní pospolitosti.

Za svého působení v Berouně vedl přednášky o kulturních dějinách Berouna, ve kterých uměl odborně a zároveň poutavě podat informace o historii, přírodě i pověstech. Publikoval množství článků a studií a vydal několik knih, např. Literární místopis Berounska (1957), Vlastivědný průvodce Berounskem (1959) či Kdo je kdo na Podbrdsku (1949). Významné však byly i jeho knihy pověstí. Napsal jich celkem pět a věnuje se v nich oblastem Zlatého koně, Karlštejna či Křivoklátu. Největší ohlas ale měla kniha Hájemství zelené (1981) s ilustracemi hostomického rodáka Pavla Lisého, ze které čiší jeho láska ke krajině i lidem Křivoklátska. Kniha na pomezí beletrie a odborné literatury vypráví o spojení člověka s přírodou. Volné pokračování nazvané Řeka snů už ale nevyšlo. Středočeské nakladatelství její rukopis Palivcovi po čtyřech letech bez vysvětlení vrátilo. Vydání se nedočkaly ani Palivcovy paměti – tři svazky s názvem Mezi knihami a lidmi, na kterých pracoval v letech 1971–1987 a které jsou významným pramenem k poznání regionálních dějin. V roce 2005 se naopak vydání dočkala kniha Staropražské lékařské památky.

Ve výčtu Palivcových děl nesmí chybět jeho knihy básnické, např. prvotina Vyzvání (1928), Harfa domova (1946) či později zhudebněné Český chorál (1949) a Hornické písně (1948). Palivec také vydal řadu významných prací z oblasti heraldiky a genealogie, ve kterých se sice vzdělával sám, ale dosáhl v nich úrovně profesionála, např. Minimum pro rodopisce a heraldiky (1970), Heraldická abeceda (1975) či Latinsko-český slovník heraldický (1976).

Viktor Palivec zemřel 30. prosince 1989 v Praze, kde je pochován na Chodovském hřbitově.

Autor: Iva Stluková

Zdroje: