Textilmanie – když se z koníčku stane vášeň
SWAP či Textilmanie – to jsou termíny, které jsou v Berouně spjaty se dvěma úžasnými a akčními ženami. Jak se to tak stane, že se z koníčku vyklube vášeň? A co když koníček může nejen bavit, ale i pomáhat a být prospěšný? O tom všem jsme si povídali s Jitkou Heroutovou a Ladislavou Heiesovou, které nám vyprávěly nejen o fungování SWAPu a jeho významu, ale též o velkém tématu posledníchh dní – šití roušek.
Jak vznikl nápad na založení Textlimanie?
J: V době, kdy jsme byly ještě na rodičovské dovolené, šily jsme především pro své chlapečky, rodinu a přátele. Hlavně softshellové kalhoty V té době jsme na trhu nemohly sehnat takové, které by odpovídaly naším představám. Postupně se začal v hlavě rodit nápad společné dílny. A když se k tomu ještě ukázalo, že je komplikované vrátit se do práce, začaly se naše myšlenky realizovat. Tím pomalu vznikalo naše společné miminko „Textilmanie“.
L: A musím doplnit, že název Textilmánie vznikl úplně sám a naprosto nás vystihuje. Rády zkoušíme stále nové věci a tvoříme. Většinou se vše motá kolem módy, látek, oblečení.
Jak dlouho již fungujete?
J: Jako Textilmanie fungujeme tři a půl roku.
V Berouně a v okolí jste známy jako organizátorky SWAPů. Většina lidí je zná ze Studia KaLa, několik jich ale proběhlo i v loni v naší knihovně. Můžete našim čtenářům přiblížit, jaký je smysl celé akce?
L: Nám se na SWAPu líbí především to, že učí lidi neplýtvat a využívat zdrojů, které máme. Hodně se dnes také mluví o SWAPech v souvislosti s udržitelným přístupem k životu. V jedné prezentaci jsme uváděly, že SWAP má tři roviny. Ekologickou, ekonomickou a sociální. SWAP je výměna. Není to, ale o výměně kus za kus. SWAP je o tom, že nabídnete věci, které máte doma dalším lidem, kteří je mohou ještě využít. Na oplátku zase vy můžete získat něco co udělá radost Vám nebo můžete mít jen radost, že Vaše věci posloužily někomu dalšímu. Každý ke SWAPu přistupuje trochu jinak. Někdo může vidět jen ekonomickou rovinu, ale většinou lidé, kteří chodí na SWAPy pravidelně a vidí to velké množství nevyužitých věcí, začíná přemýšlet i o té ekologické rovině a využívání zdrojů. Swapy často vyléčí i vášnivé „shopoholiky“. Ta sociální rovina spočívá nejen tom, že nevyužité věci jdou na charitativní účely, ale také v setkání lidí.
Zní to organizátorsky velmi náročně. Jak probíhají přípravy takového SWAPu?
J: Prvním krokem je najít místo a čas, poté je důležité dostat mezi lidi informace. Pro propagaci využíváme především sociální sítě, ale snažíme se také informovat na stránkách Radničního listu. Dalším krojem je zajistit dostatečný počet dobrovolníky. Domlouváme občerstvení. Kde to jde, snažíme se dát prostor na 2 střední škole. Je potřeba zajistit odvoz zbylých věcí. Komunikujeme tedy s charitativními organizacemi. Pravidelně pak přidáváme příspěvky v události akce a snažíme se co nejvíce informovat. Den před akcí je to už o naložení auta, zabalení ramínek, přípravě cedulí. Převážíme štendry, ramínka, koše na prádlo, vše co je třeba. Potvrdíme si s dobrovolníky časy a doladíme všechny detaily, aby ráno vše mohlo začít .Nejvíc práce je právě v den SWAPu, kdy celý den, lidé věci přináší, je potřeba je třídit a roznášet, ale tak mluvit o tom proč je dobré neplýtvat.. Po SWAPu musíme věci zabalit do krabic a pytlů a předat charitě, uklidit…
Spolupracujete i s dobrovolníky?
L: V této podobě by se SWAP bez dobrovolníků zorganizovat ani nedal. Máme velké štěstí, že se nám podařilo dát dohromady malou komunitu SWAP dobrovolníků. Jsou to všechno moc úžasní lidé a zaslouží si naše poděkování. Potřebujeme je především v den SWAPu a během dne přeberou a roztřídí neuvěřitelné množství oblečení a věcí.
Co se děje s věcmi, které na SWAPu nenajdou nového majitele?
J: Všechny věci posíláme vždy dál a jdou charitě. U prvních SWAPů to byl největší problém. Najít organizaci, která by si věci vzala a smysluplně je využila. Svět je opravdu přeplněn věcmi a ne vždy se s nimi nakládá dobře. Dnes jsme moc rády za spolupráci s Armádou spásy a jejich programem ReShare.
Čemu dalšímu se věnujete?
L: Vzhledem k situaci a zavřeným školám nám hodně času nyní zabere domácí výuka a děti. Provoz naší dílny jsme musely přerušit a staly se z nás matky na plný úvazek. Ve volných chvílích se i doma věnujeme šití. Dnes můj syn měl úkol, namalovat co doma dělá maminka, když musíme být doma. Namaloval šicí stroj. Šijeme roušky. Původně jsme chtěly ušít jen roušky pro rodinu, ale nakonec se ukázalo, že lidí, kteří roušky potřebují je mnohem víc.
Roušky šijete jen vy dvě, nebo se vám podařilo sestavit nějaký tým?
J: Máme okolo sebe spoustu skvělých lidí co šijí, stříhají a vozí roušky a na ně se nabalují další, kteří také šijí. Každý šije sám, ale díky sociálním sítím a FB skupinám se nám podařilo lidi propojit a v podstatě se dá říct, že tým jsme.
L: Úžasné je, že i zde fungují naši skvělí SWAP dobrovolníci.
Jak dlouho trvá ušití jedné roušky? Je to pro začátečníka náročný úkol?
J: Rouška je se vším všudy hotová za 5-10min? A vím že jí zvládli i úplní začátečníci a ten čas hodně i hodně záleží na tom kolikrát se ozve „mamííííííííí“.
L: já bych řekla, že je to strašně individuální. Já teď doma používám starý kufříkový stroj a doslova ho prosím, aby šil rychleji. Jednoduchou roušku můžu mít za 15 minut, ale dovedu si představit, že někdo může šít roušku i hodinu. Obdivujeme všechny, kdo kvůli šití roušek začali se šitím. Skládaná rouška není věc, kterou bych doporučila, pokud vidíte stroj poprvé v životě.
Kam roušky od vás směřují?
L: Všude, kde je potřeba. Těch míst je opravdu hodně. Je to hlavně zdravotnictví (nemocnice, ordinace, polikliniky, záchranka). Posílaly jsme ale roušky i pro policii, domovy seniorů, hasičům, Klubíčku, domácí péči, městskému úřadu, prodavačkám a mnohým dalším.
Doporučili byste našim čtenářům nějaké knihy do této náročné doby?
J: Učebnici sebelásky, Chválu pomalosti a třeba Dalajlámovu kočku.
L: Sáhla bych do knihovny po nějaké knížce, kterou znám a zaručeně u ní vypnu a odreaguji se. Dlouhá léta mě baví povídky Šimka a Grossmanna.
Kdybyste si měly vybrat tři knihy, které si s sebou vezmete na opuštěný ostrov, které by to byly?
J: Jak přežít v divočině , Čtyři dohody a potom nějakou romantiku, třeba od Vi Keeland nebo Kylie Scott.
L: Vybrala bych knížky, ke kterým mám nějaký vztah. Z nostalgie by to bylo Nebe pod Berlínem – Jaroslav Rudiš (Pro mě je to knížka plná vzpomínek. Dostala jsem jí jako dárek v době kdy vyšla a během pár let jí četla několikrát. V té době to pro mě byla jediná knížka psaná česky) Další je Fimfárum. Pohádky pana Wericha mám ráda už od dětství. Třetí kniha je Sofiin svět – Jostein Gaarder. Tu knihu jsem dostala před dvaceti lety od kamarádky.
Chtěly byste našim čtenářům něco vzkázat?
J:Buďme k sobě i ostatním v této náročné době laskaví a ohleduplní.
L: A nezapomínejte myslet pozitivně.
Autor rozhovoru: Michaela Škeříková
